Halův rod z Vizovic představuje nejstarší doložený pekařský rod na Moravě. Dům s parní pekárnou je pořád v majetku potomků rodiny.

 

Halův pekařský rod působil ve Vizovicích od r. 1775, řemeslo tu přecházelo z otce na syna. Prvním z generační řady pekařů byl Pavel Halla, který byl jako kostelník osvobozen od roboty.

 

Svoje nejlepší časy zažila pekárna v době pekaření Františka Haly (nar. 1883), který rozšířil dílnu a nechal v r. 1925 zbudovat parní pec, která je dodnes původní a provozuschopná, i když peče jenom příležitostně. Pečivo, které upeče, chutná jinak než dnešní. Má určitou příchuť starých dobrých časů, kdy byla kvalita věcí řemeslné cti.

Dnešní pec

František Hala byl místopředseda Svazu pekařů politického okresu zlínského, předseda kostelní rady a byl aktivně činný v mnoha dalších spolcích. Než převzal po otci živnost, vandroval v mládí jako pekařský tovaryš po celé c.k. říši a všude se něčemu přiučil. Nabyté zkušenosti z něho udělaly skutečného pekařského mistra. Kdysi se v blízkém hostinci "Na Lapači" vsadil, že když rukama roztrhá kilo těsta na deset částí, každá z nich bude vážit přesně deset deka a sázku taky vyhrál.

Jeho parní pec už toho za svoji existenci vykonala hodně a přesto je pořád ochotná spolupracovat. Na chleba, který potřebuje k upečení vysokou teplotu, už nestačí, ale dokáže ještě péct koláče, frgály, rohlíky a jiné bílé pečivo. Velmi dobře slouží taky k sušení ovoce.

V r. 1942 převzal František Hala od Zemské rady živnostenské v Brně diplom za věrnost stavu - za nepřetržité provozování pekařské živnosti v jeho rodu po dobu 167 let s právem razit stříbrnou plaketu. Po Františku Halovi převzal pekařství v r. 1947 jeho syn Dušan Hala. Za tři roky potom přišlo znárodnění a ze 175 let staré rodinné živnosti se stala pobočka národního podniku Pekárny Gottwaldov. Z náhrady za všechny zabavené pekařské stroje a zařízení si rodina Halova koupila ledničku.

Dušan Hala v pekárně ještě nějakou dobu pracoval jako vedoucí. V r. 1955 byla pobočka z důvodu sjednocování výroby zavřena a národním výborem bylo povoleno, aby se v pekárně jeden až dva dny v týdnu pro potřeby občanů pekly svatební koláče.

Bývaly to veselé čtvrtky a pátky. Sešly se ženy z nevěstiny i ženichovy rodiny a pod vedením Dušanovy ženy Julie mísily těsto a vytvářely svatební koláčky, někdy taky tyčinky nebo frgály na svatební hostiny. Bylo jich většinou tak kolem deseti a nejvíc smíchu bývalo, když mezi ně zavítal nějaký muž. Vůně koláčů lákala i kolemjdoucí.

Dušan a Julie měli plné ruce práce s přikládáním, sázením do pece a rozdáváním rad. Přestože byli při pečení velice zaměstnaní a profesionální, zůstávali milí a vstřícní. Někdy se za jeden den upekly koláče až z půl metráku mouky.

 

Dušan Hala s rodinou se kromě toho věnoval tradiční lidové výrobě. Výroba VIZOVICKÉHO PEČIVA souvisela v našem regionu s pekařským řemeslem.

Zrovna tak výroba figurek ze sušeného ovoce, protože usušit na podzim při mírném vytápění desítky metráků ovoce bylo taky úkolem pece. Další oblastí tradiční lidové tvořivosti, které se rodina Halova věnovala, byla výroba batikovaných kraslic. Dušan a jeho dcera Svatava obdrželi tehdejší titul mistr lidové umělecké výroby. Dušan Hala v roce 1966 sestrojil elekrické písátko na kraslice, které nahradilo původní metodu rozehřívání vosku nad plamenem.

Dušan a Julie měli syna a dvě dcery. Syn Jiří v r. 1969 emigroval do Ameriky a domů se až do své smrti vracel jenom na návštěvu. Výrobě pečiva a kraslic se věnovaly obě dcery - Svatava a Daria. K domovu, rodinné tradici a lidovému umění z Dušanových tří dětí nejvíc tíhla Svaťa.

 

VÍCE O HISTORII PEKÁRNY - Vzpomínky pekaře Dušana Haly

 

 

Halův rod z Vizovic představuje nejstarší doložený pekařský rod na Moravě. Dům s pekárnou je pořád v majetku potomků rodiny.