Valašské batikované kraslice

Na Valašsku se kraslice zdobily převážně batikováním, tedy kombinací  nanášení vrstvev vosku a několikerého barvení. Batikování se považuje za nejrozšířenější a také nejstarší technologii zdobení kraslic.  V ornamentu valašských batikovaných kraslic se objevují stylizované přírodní motivy, nejčastěji květy a lístečky a také hospodářské nářadí - zejména hrábě a vidle. Pro valašské kraslice bývá typické, že se opatřují kromě kresby figur a  ornamentů nápisy ve valašském nářečí, a to buď takovými, které jsou vzkazem pro obdarovaného nebo starými valašskými pořekadly, jejichž platnost je nadčasová. Říká se jim "malované slovo".

 

 

V 19. století se nápisy na kraslice psaly psacím písmem, až později tiskacím písmem, které lépe koresponduje s geometrickým dekorem kraslic. Kraslice se původně malovaly zásadně plné, výfuky se začaly uplatňovat až s počátkem používání kraslic pro muzeální a archivní účely. Barvy na vajíčka se získávaly z přírodních materiálů, např. červená ze slupek červené cibule, hnědá ze slupek čerstvých ořechů, černá se vyráběla z olšové kůry nebo ze sazí, ke kterým se přidávaly rezavé hřebíky.

 

Technickým principem batikování kraslic voskem je postupné vytváření vzoru prováděné kreslicí tyčinkou. Nejstarším nástrojem byl trn, do špičky opracované dřívko z tvrdého dřeva či špičaté husí brko, nověji stužka, pisátko, špinek, špendlík, trubička, písadlo.

Po vyfouknutí je třeba vajíčka odmastit, na což se dříve používala voda ze zelí, dnes saponát. Pokrývání voskem se říká "bednění", poslední fází výroby je retušování kraslic. Při výrobním procesu projde vajíčko rukama zkušeného výrobce 11x.

 

Do Vizovic se tradice výroby batikovaných kraslic znovu vrátila v 50. letech 20. století. Vizovský "Valašský krúžek" tehdy pozval do města malérečky z blízké Jasenné a Lutoniny.

Mezi prvními, kteří měli zájem se výrobou kraslic zabývat, byl Dušan Hala - nadaný a nadšený pokračovatel valašských tradic. Z žen, které učily členy Valašského krúžku malovat v 50. letech  kraslice, vzpomínal Dušan Hala nejvíce  na tetičku Holou z Jasenné.

Dušan Hala se stal v r. 1969 v oboru valašských batikovaných kraslic mistrem lidové umělecké výroby , což byl titul, který tehdy udělovala Komise pro posuzování odborné způsobilosti pracovníků lidové umělecké výroby. Zúčastnil se mnoha soutěží, jejichž odborné poroty mu udělily řadu cen za národopisnou správnost  a technické mistrovství při výrobě kraslic. Získal ocenění za nejkrásnější valašskou kraslici i za nejlepší kraslicový nápis. Nasbírané zkušenosti, ornamenty a říkanky na kraslice dál předával při vedení kurzů batikování kraslic.

 

 

Mezi malérečkami byl jediným "malířem-krasličářem". Přitom zůstával skromným, pracovitým Valachem, který má na paměti význam duchovního odkazu prostých generací svojich předků.

Věnoval se i dalším oblastem lidové tvořivosti svojeho regionu - hlavně výrobě vizovického pečiva a figurek ze sušeného ovoce.

 

Jeho dcera Svatava, která milovala citáty a lidová pořekadla, často psala na vajíčka i nápisy, které nebyly valašského původu.

BOTOU NÁRODU HUBU NEZACPEŠ.

FREUDE, FREUDE, FREUDE, NA KAŽDÉHO DOJDE.

Svatiny nápisy na kraslicích reflektovaly i novodobou situaci. Z předrevolučních nápisů často používala "ZÁVĚRY 17. SJEZDU PLNÍME I DO PŘINESENÝCH NÁDOB" nebo "KOMU NENÍ VZÁJEMNÉ RADY, TOMU NENÍ HOSPODÁŘSKÉ POMOCI". Za nějaký čas po revoluci - "VESELO Z LOPOTY DO LOPOTY, PO SLUŠNÉJ STRANĚ ANI STOPY." Krátké valašské nápisy na kraslicích se tak znovu stávaly jednoduchým prostředkem vyjádření názoru na dobu.

Kresby a ornamenty na vajíčka malovali Halovi vždycky jen tradiční. Dušan si maloval vzorník, který stále doplňoval a rozšiřoval o nově objevené původní valašské vzory. Většinu vzorů získala rodina v Krajinském muzeu ve Vizovicích.

V r. 1966 sestrojil Dušan Hala elektrické písátko na kraslice, které nahradilo původní metodu zozehřívání vosku nad plamenem. Batikování vajec se tím značně usnadňovalo a linie kreseb se tím staly vyrovnanější, neboť "písátko" rozehřívalo vosk rovnoměrněji. Vosk se při malování písátkem zahřívá v nálevkovém peru, které se dle potřeby doplňuje voskem a umožňuje nepřetržitý provoz.

 

 

POSTUP PŘI MALOVÁNÍ BATIKOVANÝCH KRASLIC:    

cms.halova-pekarna-vizovice.cz/news/velikonocni-zvyky/

 

Současný výrobce tradičních batikovaných kraslic ve Vizovicích:

Jarmila Adamcová

tel.: 736 249 428

maja323@seznam.cz

**************************

 

Texty používané na kraslice

 

   KDO JE Z FŇUKÁLOVA, NÉNI Z VALAŠKA

   NEDÁVÁ TEN, KDO MÁ, ALE TEN, KDO CHCE

   POD NÍZKÝM TLEM  VYSOKO NESKÁKAJ

   PÁNOM SA PRAVDÚ NEZAVDĚČÍŠ

   NEKERÉ ROBY SÚ VŠECKY STEJNÉ

   VŠECI LIDÉ VŠECKO VÍJA

   KDE SA KDO ZRODÍ, TAM SA AJ HODÍ

   HNĚVEM SA LÁSKA ENOM OSTŘÍ

   DLUH JÍ S TEBÚ Z JEDNOHO HRNCA

   NÉ SAMÉ HODY, NEKDY AJ VODY

 

 

ze sbírek Josefa Maléře

(1928-2007)

Říkanky psané na kraslice

ve Vizovicích a okolí

Nic zadarmo, kroměvá smrti.

Nedává ten, kdo má, ale ten, kdo chce.

Jaký mlynář, taký mlýn. Jaký tata, taký syn.

Pánom sa pravdú nezavděčíš.

Prázdné klásky dvihajú hlavy najvyšéj.

Když nechceš byt drcaný, nechoď mezi barany.

Dobré si samo děkuje.

Kdo sa radí, nezavadí.

Plevy zrno nepotlačí.

K dobré studánce ušlapaná cestička.

Jak oheň nelze upáliti, pravdu nelze zatajiti.

Jazykem nemlať, chceš-li, ujmi sa cepův.

Na jazyku mozoly nebývajú.

Néni z mnohých oken pěkná vyhlídka.

Kdo sa sám honosí, v hlavě mnoho nenosí.

Ve vychváleném zelí mnoho hlávek shnilých.

Ten nežil, po kom pěkná pověst neostala.

Všude závist, kromě nouze.

Jaký rozum, taká řeč.

Co kemu, to kemu, pastýřovi trúbu.

Nade všecko svatý pokoj.

Deň sa chválí na večer – roba po smrti.

Směj sa z ovce a z tebe može kdo chce.

Máš – nevýskaj, nemáš – nestýskaj.

Dárek srdca mého néni pro každého.

Kdo chce všecko vědět, mosí rok na tomto vajíčku sedět.

Kdo toto vajíčko dostane, sto roků na světě ostane.

Kdo toto vajíčko sní, do roka sa ožéní.

Jaký šél, takú potkál.

Málo, ale z lásky dáno.

Máš-i mne rád, já tebe víc, máš-i mne málo, já tebe nic.

Nechoď večér, já sa stydím, najrači ťa ve dně vidím.

Nechoď na mrskačku, když máš velkú sračku.

Kúlaj sa vajíčko tam, koho ráda mám.

Pro koho, pro toho, co je komu do toho.

Vajíčko malované, z lásky darované.

Vajíčko malované, z Vizovic posílané.

Vajíčko malované, milému darované.

Vajíčko malé, láska veliká.

Že ťa ráda mám, vajíčko ti dám.

Vajíčko z brusu, dostanu pusu.

My jsme Valaši, jedna rodina.

Drž sa synku, drž sa niti, ať ťa větr neuchytí.

Šikovný jsi mládenečku, veselý až milo, ale věcéj smělosti by ti neškodilo.

Toto vajíčko pořád šepce, že ono ledakoho milovat nechce.

 

 

Z valašského mudrosloví

Novodobé

Čuj a mysli moc, mluv málo.

Neptaj pomoc, stačíš-i sám.

Uč sa a nečekaj, až zmúdříš zestaráním.

Veliký zloděj dycky malého chytá.

Největší hlúpotú je dělat sa chytrým.

Co je zralé, sklúzaj, kvas nechaj dokysat.

Kdo nic nechová, tom nic nezdechne.

Malá kapsa sa brzo naplní.

Ke každém měchu sa nájde provázek.

Panská polévka bývá na plytkém taléřku.

Co sa staráš, nech sa slépky starajú.

Vesele, vesele, aj když sa zle děje.

Ludé, dobrého srdca buďme.

Kůň, roba a fajfka sa nepoščává.

Nehádej se večer se ženou nebo budeš spát sám.

Včela ví, z kterých květů má sbírat med.

Holí hvězdu nesrazíš.

Městská vrata zavřeš, ale lidem huby ne.

Raději v nouzi jako člověk než v dostatku jako prase.

Kůň se líbí vlastní a žena cizí.

Kdo pije, neví, jak víno škodí, kdo nepije, neví, jak prospívá.

Chytrák chytráka při setkání objímá.

Nestrkej do opilce, upadne sám.

Měň velké těžkosti v malé a malé v žádné.

Labuť je skoro totéž co husa, jenomže je to labuť.

Chceš-li být vysoká, štíhlá a ztepilá, vezmi si malého tlustého debila.

ASINOS NON CURO – Oslů nedbám. (Ovidius)