Vizovické pečivo

 

Halův pekařský rod z Vizovic je nejstarším doloženým pekařským rodem na Moravě  (od r. 1775). Pro Vizovice typická výroba figurek z těsta přecházela v rodině z generace na generaci.

Původně byla tato tradiční rukodělná výroba součástí běžného pekařského provozu, zejména v době svátků, kdy figurky z těsta tvořili nejen pekaři, ale také je přinášeli k upečení lidé, kteří je vyrobili doma. Zrodila se odnož uměleckého řemesla, které se postupem času stalo známým i mimo hranice valašského regionu a časem i po celém světě.

V r. 1955 byla živnost v Halově pekárně ve Vizovicích po 180 letech v rámci znárodnění zrušena. 

Dušan Hala - nadšený pokračovatel valašských tradic -  se s rodinou po přerušení stálého provozu pekárny profesionálně orientoval na lidovou tvořivost, a to zejména na tu, která souvisela  s pekařským řemeslem - výrobu vizovického pečiva.

Jednalo se o pečivo původně obřadního charakteru, tato lidová tvořivost se uplatňovala hlavně u příležitosti svátků (velikonoce, vánoce, slunovrat) anebo významných rodinných událostí (svatby, křtiny).

Označení  "vizovické pečivo" se nejvíc vžilo v průběhu 60.-90. let, Dušan Hala mu tak neříkal, používal termíny "figurky z těsta", "zvířátka", jak tomu byl zvyklý od dětství, kdy se od otce figurky učil dělat.

Tradiční výrobě se v dřívějších dobách věnovaly celé rodiny společně. Po 2. světové válce se tyto činnosti staly spíš záležitostí žen. Muž, který se jim věnoval tak jako Dušan Hala, už byl výjimkou a jeho rodina tomu vděčila za mnohá technická vylepšení výroby.

Tvorba obřadního pečiva, která má svůj  původ v nepaměti, se na některých místech ustálila a jeho výroba se stala pro region typickou. Vizovické pečivo je nejen na našem území unikátní obřadní pečivo nejedlého typu, pozůstatek lidové kultury dávných generací.

Vizovické pečivo je pečivo figurálního charakteru, které překvapuje jak jednoduchým receptem, tak obtížností nalezení správného technologického postupu v konkrétních podmínkách. Nekynuté, tvrdé a křehké pečivo vyrobené jenom z mouky a vody je poměrně citlivé na řadu vnějších vlivů, snadno může například při pečení popraskat. Dá se říct, že každá trouba ho peče jinak.

Výroba pečiva bývá ve Vizovicích většinou dědičná. Ve výhodě je ten, komu zůstaly v paměti léta opakované pohyby a komentáře při přípravě těsta, výrobě a pečení. 

Rozhodující pro označení výrobku za vizovické pečivo je, jestli jsou při výrobě dodržovány původní tradiční vzory, které se postupem doby sice pochopitelně trochu mění, ale jejich základní motivy zůstávají (strom života, věnce s valašskými figurami a hlavně původní typy zvířecích figurek.)

Výroba vizovického pečiva je národopisným odvětvím a součástí regionální kultury. Není proto žádoucí, aby na něho měl vliv převládající dobový vkus. Čím víc se drží staletých forem, tím víc vypovídá o tradicích svého národa a kraje. Stává se povzbudivým vzkazem předků přeneseným do současnosti, výpovědí o smyslu návaznosti lidského snažení. Nemůže zůstat pořád stejné, ale musí zachovávat návaznost na ornamentiku předešlých generací, rozvíjenou vlastní tvůrčí vynalézavostí v mezích tradice. Generační návaznost tu zajišťuje určitou samozřejmost myšlení v těchto mezích. Vizovické pečivo lze považovat za kulturní dědictví východní Moravy.

Figurky zvířátek mají svou prastarou symboliku. Jednotlivá zvířátka představovala určité vlastnosti, které měla obdarovaným přinést.  Např. žába má zajistit dostatek čisté pramenité vody, holubička vnáší klid a pohodu do rodiny, ježek vypíchává nemoci, štír přináší obdarovným dost bohatství i štědrosti, veverka je symbolem hospodárnosti.

Historicky pozoruhodnou figurkou je mrtvá holubička. Když zemřel v horách zbojník, vyráběla se na jeho památku.

Zajímavá (a také se říkalo, že nejstarší) je figurka mořské panny, prý vzpomínka na to, že tady bylo kdysi moře. Mořská panna není jedinou "mořskou" figurkou, která se v dávných časech záhadným způsobem stala motivem lidového umění tohoto regionu. Tyto motivy se tu od nepaměti objevují i v jiných oblastech lidové tvořivosti, například v krajkách a  výšivkách. Dnes již nevyráběnými figurkami z vizovického pečiva, které jsou uváděny ve staré literatuře, je například také "čuňák" a "čuňka" (mořská prasátka).

Tvůrci vizovického pečiva, kteří mají zájem na zachování jeho národopisného významu a symboliky, respektují při výrobě  původnost tvarů a tradiční návaznost.

Nedá se nic namítat proti tomu, aby s použitím receptu a technologie převzaté z vizovického pečiva lidé vyráběli jakékoliv tvary - kromě toho, aby je nazývali vizovickým pečivem (nebo jeho mladší variantou a podobně).

Noví pokračovatelé výroby vizovického pečiva v jeho původní tradiční podobě by byli pro smysl jeho tvorby naopak přínosem.

Vizovické pečivo mluví v jazyce symbolismu. Nesnaží se o dokonalé připodobnění výrobku skutečnosti, ale o zdůraznění prvků, které jsou pro zpodobňovaný předmět typické (uši zajíce, hřeben kohouta, ocas veverky).

Pekař Dušan Hala vyráběl vizovické pečivo se svou ženou Julií a dcerami, které po otci zdědily výtvarné nadání.

Svatava - starší dcera pekaře Dušana Haly  - měla výtvarné vzdělání a taky velké nadšení pro lidové umění. Prezentovala vizovické pečivo v tisku, televizi, pořádáním výstav a spolu s otcem dělali stovky přednášek, převážně v tehdejších lázeňských zařízeních Luhačovic. Zvlášť zajímavé byly přednášky v zotavovně Fontána, které vedla charismatická Věra Haluzová, významná propagátorka regionálních tradic, která měla rozvinutou  schopnost nadchnout posluchače pro lidové umění.

Svatava Halová měla smysl pro svéráz svého regionu. Nadání uplatňovala při výrobě, sečtělost při prezentaci významu tradic.

Sbírala a studovala motivy původních valašských vzorů vizovického pečiva, které tehdy na některých místech ještě zůstaly zachované.

Byla také nadšenou sběratelkou starých valašských říkanek a její  "malované slovo" na batikovaných kraslicích často vyjadřovalo s pravou valašskou otevřeností názor na dobu.

Dnes v tradici výroby vizovického pečiva v Halově pekárně pokračuje její dcera Helena Kučerová.

Daria - mladší dcera pekaře Dušana Haly - se taky od dětství věnovala výrobě vizovického pečiva a batikovaných kraslic. Je výtvarně nadaná, ale na UMPRUM ji nevzali. Mohlo to být tím, že po roce 1969 měla rodina Halova "špatný kádrový profil". Byli to bývalí živnostníci, jejich syn emigroval do Ameriky, starší dcera použila v r. 1968 svoje nadání při výrobě nápisů typu "Běž domů, Ivane". 

Daria se tradiční lidové tvorbě věnovala v 70. letech na mateřské dovolené a později si výrobou vizovického pečiva a kraslic přivydělávala. Julii a Dušanu Halovým se narodila v r. 1955.

Helena - vnučka Dušana Haly - dodnes v Halově pekárně vizovické pečivo vyrábí a je autorkou těchto stránek.

Dnes slouží vizovické pečivo především jako českě tradiční suvenýry. Lidé si jej z naší země odvážejí jako tradiční lidové ručně vyrobené dárky, které nemají ve světě obdobu. Tyto suvenýry vypovídají v zahraničí o našich originálních tradicích a o národu, jehož řemeslná zručnost si zachovává svůj původ.

Je za jímavé sledovat proces výroby vizovického pečiva. Těsto je základní materiál, klíčový pro přežití. Pod rukama zkušeného výrobce z něho rychle vzniká zvířecí podoba nebo jiné symbolické tvary. 

ARCHIVNÍ A SOUČASNÉ FOTOGRAFIE PEČIVA -  album/vizovicke-pecivo/

 

 text písně *Vizovické pečivo*

skupina Fleret Vizovice: 

pisnicky-akordy.cz/fleret/vizovicke-pecivo